TÁBOR PERNEK

Do dnešního chladného avšak slunečného rána jsme se probudili krátce po půl osmé. Hned po rozcvičce následovala makovka k snídani, která byla tak vláčná, že ji nebylo nutné ani zapíjet čajem, ale děti jsme o něj samozřejmě neochudili. Poté děti změřily své síly v následujících disciplínách. Učily se číšnickému řemeslu v ruchu přeplněné restaurace, koordinovaly své pohyby na provázkových dvojchůdách, zahrály si na poštovní balíky putující po depu, zaházely si talířem ve dvojici, zatrénovaly si na mistrovství Perneka v baseballu, a v neposlední řadě společnými silami uhasily jadernou elektrárnu a zažehnaly tak blížící se pohromu. Během soutěží bylo nutné doplnit síly, k čemuž nám dopomohly ovocné přesnídávky. My jsme mezitím uplácali 4 fagule – obří sirky – které poslouží čtyřem vybraným jedincům k zapálení závěrečného ohně. Zbylý čas před obědem byl vyplněn oddílovou řežbou ve vybíjené, ve které jsme stačili odehrát 2 zápasy. No a nyní k obědu. K tomu bylo knedlo-vepřo-zelo a myslím, že když řeknu, že nezbyl ani knedlíček, tak to mluví za vše. Prostě jsme to sežrali, jen se po tom zaprášilo. Polední klid prosvícený sluncem děti trávily převážně ve stínu lesa, ale našlo se i pár odvážlivců povalujících se na louce, hrajících badminton, či házejících si frisbee. K odpolední svačině jsme si pošmákli na výtečném domácím borůvkovém koláči, až jsme nestíhali odhánět mlsouny dožadující se přídavku. Následně k borůvkovým koláčem posilněným polobohům promluvil Dionýsos, který jim objasnil nynější situaci. I přes to, že byl Ares poražen nekonečným množstvím neutuchající lásky, si pojistil své zlosynství rozbitím artefaktů na tisíce miniaturních kousků, které roztrousil po celém světě. Nyní je na našich bojovnících, aby všechny kousky posbírali a donesli je mocnému Hefaistovi, jež jediný by mohl artefakty opravit a vrátit jim jejich božskou moc. Naštěstí se téměř všem podařilo všechny dílky najít a artefakty poskládat, takže to s námi vypadá nadějně. Vedení v mezičase opravilo ohniště a jalo se přípravy závěrečného ohně v podobě monumentální hranice, která se bude těšit na naši zítřejší přítomnost. Skládání artefaktů jsme přerušili pauzou na večeři, ke které jsme si dali vepře na pepři s kolínky, kterou jsme ještě zajedli bramborovými plackami. Teď už děcka jen skotačí a vybíjejí poslední zbytky energie, která jim ještě zbyla. To už teda neplatí, teď jsou již všichni zalezlí ve spacáčcích a spinkají.

Mějte se fanfárově a dobrou noc přeje Peťan