Den dvacátýprvní
U večerního ohně to bylo dojemné a plačtivé, ale ráno na nás svítilo naštěstí sluníčko! Děti se bez rozcvičky - pohybu budou mít dost při bourání - nasnídaly chlebem s Fénixem a začalo dobalování a odnášení věcí ze stanů. Je neuvěřitelné, kolik nepoužitých kusů oblečení některé děti mají a jak se jim nemůže vejít do zavazadla, kam to při odjezdu hezky naskládaly maminky. Pak jsme vynášeli molitany, prkýnka z postelí, pelesti a podlážky. Potom konečně oschly plachty stanů a mohli jsme začít bourat i samotné podsady. Některé děti makaly jak šrouby, některé jsme museli trochu pobízet, ale vše šlo znamenitě a v půl 12 bylo hotovo. Po výborných párcích z volarských jatek se děti převlékly do čistého a hurá do autobusu. Směr Praha. Vyjížděli jsme v půl jedné a ve čtyři se přistávalo v Holešovicích. Loučení bylo náročné, ale všechny děti byly rozebrány a my mohli jít také domů. Na rozdíl od zbylých deseti dospěláků, kteří zůstali v táboře a musí zbourat vietnamák, kuchyň a vše douklidit. Mají můj velký dík.
Letošní shrnutí - odehráli jsme skoro 100 soutěží, uskutečnili rekordní počet 9 etap celotáborové hry, zvládli jsme turnaje ve fotbale, ringu, přehazované a frisbee. Skoro každý den pršelo, ale většinou jen chvilku, takže jediné, co nám to překazilo bylo spaní v lese. Snědli jsme hromady jídla, které se neustále zvětšovaly a u některých dětí netuším, kam si to cpaly!
Děti byly skvělé a všichni jsme si to spolu užili, ale já, pedagog, velmi lituji ostatní dospěláky, kteří musí v pondělí do práce a tyto tři týdny dovolené pro ně opravdu nebyly odpočinkové.
Děkujeme všem dárcům odměn i jiných potřebných věciček a rovnou žebráme o něco na příští rok.
Také Vás upozorňuji již teď, že nám letos skončilo 6 šestnáctiletých a budeme potřebovat doplnit stavy táborníků.
Fotky budou na internetu co nejdříve, ale ...
Těším se na další rok a za celé vedení zdravím
Marcy
Hezké shrnutí
Odpovědět